GAMEPLANET

Jak to začalo
Když vyšla první hra o zaklínači v roce 2007, nerozuměl jsem extrémnímu humbuku, který okolo sebe vyvolala. Byla to velmi dobrá hra, ale lidé ji chválili, jakoby se jednalo o šílenství u popové zpěvačky. V té době jsem nečetl ani knižní předlohu a ani jsem neviděl celkem pěkný polský seriál. Po zahrání hry a nastudování filmového nebo i knižního materiálu jsem začal chápat a velmi se těšit na Zaklínače 2 od polského studia. Jedná se o jejich druhý počin, tím prvním byl Zaklínač 1.

Zaklínač 2 není typické dobrodružství, které vám naservírují jiná herní studia či producenti-distributoři. Váš hrdina není rytíř na bílém koni a o tom, kdo je arci-zloduch přemýšlíte také po celý čas příběhu a většinou je jich více. Díky svému dalšímu obsahu je také hra určena pouze pro dospělé hráče. Má k tomu opravdu velmi dobrý důvod. Míru násilí, časté, velmi hrubé mluvy a dokonce explicitní vizuální sexuální obsah za který by se nemusel stydět žádný lehčí eroťáček, nenajdete nikde jinde. Konkurencí by mohl být částečně první Zaklínač.

Geralt z Rivie
Opět jste v kůži hrdinského, polidštěného zaklínače Geralta z Rivie, hubitele nestvůr, který by se měl vyhýbat lidským záležitostem, jak mu nařizuje kodex, skutečnost je však jiná. Ocitáte se ve vězení za královraždu, nic si nepamatujete a nedá se říci, že by vás čekali slunné vyhlídky. Naštěstí se vám podaří utéct s pomocí své blízké přítelkyně čarodějky Triss a velitele elitních jednotek, který nevěří, že byste spáchali tak ohavný čin, přestože by vám spousta lidí za zabití dobyvačného krále Foltesta poděkovala. Jiní evidentně ne. Ale co? Jako by nebyl každý vladař stejně krutý a dobyvačný. Na vás je, abyste svou pověst očistili a přišli na to, kdo za vraždou stojí a očistili svoje jméno...

V průběhu příběhu na vás čekají mnohá překvapení a prozradím jen, že celkové intriky a propojení postav v celé politické šachové partii je opravdu zajímavé a je to jedno z es, která vás nutí hru hrát a užívat si ji. Zaklínač je však hrou, kde je esem téměř každá karta.

Akty I, II, III
Pouť se skládá ze tří kapitol. Čeká vás prolog i hratelný epilog. Nejdříve navštívíte kupecké městečko uprostřed lesů zvané Flotsam. Jedná se větší vesnici, které vládne nepříliš přátelský či spravedlivý Loredo. To platí zejména pro trpaslíky a elfy, kteří jsou vykázaní žít v jakémsi „předměstí“. Již jen z tohoto znaku cítíte atmosféru nepřátelství a vzájemného napětí, které ve vesnici vládne. Situaci nepomáhá ani fakt, že z řeky začal útočit na vesničany netvor Kajran. Geralt se živí zabíjením nestvůr a kontrakt za zabití tohoto monstra uvítá. Dokonce mu s ním i někdo pomůže...

Centrem Flotsamu je místní hospoda, kde se konají pitky, ale také sportovní a hazardní činnosti. Jedná se minihry v podobě boxu, přetlačování v páce a hraní kostkového pokeru. Ty dvě sportovní pracují na principu sledování obrazovky a reagování na příkaz. V boxu, pokud se netrefíte nebo jste pomalí, dostanete ránu. Jsou to konkrétní tlačítka či jejich rychlejší kombinace. Ta se skládá jen ze čtyř tlačítek v maximální následovné kombinaci dvou. Proto jste prakticky i nepřemožitelní, protože hra je to velmi snadná. Chybí tak větší pocit satisfakce. Tvůrci mohli kombinace udělat těžší a rychlejší, podobně jako je tomu u adventury Fahrenheit. U páky šoupete myší či páčkou (u ovladače) v posuvníku. Pravidla pokeru jsou jasná. Naházet lepší kombinaci než váš soupeř. Zde je obtížnost už relativně vysoká a nějaký ten zlaťák zde snadno ztratíte. Nejcharakterističtějším místem hospůdky je nevěstinec ve spodním patře. Není problém si tak koupit čas nějaké společnice a užít si s ní. Pokochat se pak můžete Geraltovým zjizveným tělem a více pěknou slečnou. Za zmínku stojí krásně vymodelovaná ňadra či se občas naskytne pohled na kousek dámského klína. Vše ale stojí peníze a tak je jako hráči většinou budete využívat raději na nákup vybavení, než na pobavení v bordelu.



Za sebe bych první akt hry hodnotil asi jako nejhezčí a nejzajímavější. Setkáte se tu s některými budoucími spojenci i nepřáteli a prostředí je také moc pěkné. Kromě Kajrana zde budete mít i kontrakt na jiná monstra a to samé platí v dalších dvou aktech.

Druhým aktem je hradební město Vergen s přilehlými oblastmi, veselým úkolem s trolly a zajímavým hlavním úkolem, kde si zahrajete na detektiva nebo odstraňujete kletbu.

Třetím aktem jsou rozvaliny Loc Muinne, které představují prakticky nejkratší část celého příběhu a spíše bych to viděl na jakousi závěrečnou část hry, než samotný akt. Pár úkolů tu však najdete a z některých hádankových nepovinných vám bude hodně vedro.

Je moc fajn, že vás hra do vedlejších úkolů nenutí, pokud je však nebudete plnit, můžete se ochudit o některé pozdější pasáže či odměnu. Je také skvělé a je to i zároveň malá noční můra, že většina rozhodnutí má nějaký negativní dopad. Často tak není úplně „správné“ volby, protože vaše rozhodnutí zpacká něco někde jinde, nebo ztratíte přístup i jinam. Tímto autoři vytvořili hráčům obrovský prostor pro znovuhratelnost. Osobně doporučuji první hraní hru jen tak ledabyle procházet. Nikde se příliš nezdržovat a nezkoušet loadovat hru, pokud se vám něco nepovede nebo jste čekali jiný výsledek. Zkusíte to jinak příště.

Hra vás také nevede za ručičku a na spoustu věcí musíte přijít prostě sami.

Netvoři a lidé
Vašimi nepřáteli budou různé příšery humanoidního typu. Staří známí Utopenci na vás čekají poblíž vod. V jeskyních narazíte na Necrofágy, kteří při své smrti explodují a rozšiřují jed. Společnost vám budou dělat i jiná stvoření například Harpyje nebo přízraky. Bojovat budete také klasicky proti lidem či některým elfům. Někteří to na vás zkoušejí mečem, jiní čárami. Umělá inteligence není sice geniální, ale celkem dostačuje. Nepřátelé se poměrně dobře kryjí a umí zasazovat bolestivé údery. Jejich síla je také často ve množství. Obecně jsou padouši a zrůdičky zpracovány pěkně.

Hra s duší
Hutné RPG je o postavách. Charakterizace postav je tu vyvedena do nejmenších detailů. Hlavní hrdina je sice chladný, sarkastický a tvrdý, ale má i svoje slabiny. Přestože má u sebe osobu blízkou, nepohrdne dávkou rozkoše od jiných slečen. Ženy nebo elfí krásky, je to jedno. Také občas něco totálně zprasí. Příkladem je jedna pitka s vojáky, kde se Geralt opije tak, že se ráno probere na břehu skoro nahý bez všech svých věcí. Až zjistíte, co se stalo v oné noci a opět příhoda obsahuje slečny z nevěstince, jistě se budete vesele usmívat. Z Geraltovy přítelkyně Triss cítíte, že k sobě něco ti dva cítí, ale v dialozích se snaží být svým způsobem korektní a platoničtí... I když...

Z těch „zlých“ si jistě zaslouží pozornost velitel Veverek - Scoia'tael, Iowerth. Je to velitel elfích záškodníků, kteří útočí na lidi za to, co jim v minulosti provedli (zabrali půdu, znásilňovali elfky atd.). Sám Iowerth je zajímavě ztvárněn. Je hrdý, silný, ale není typických archetypem elfa, který se vkusně obléká, je krásný a upravený. Iowerth má na sobě špinavé lehké brnění a obličej zdobí obrovská jizva. Každá z hlavních postav je zajímavě zpracována a nechybí jí hloubka, která postavu přiblíží hráči, jež se pak s ní identifikuje, či ji zavrhne. Od toho se odvíjí spousta dalších hráčových rozhodnutí.

Hráčům jednotlivé postavy přirostou k srdci i díky dialogům. Trpaslíci (v polském jazyce „krásní lidé“) jsou neurvalí, drsní, extrémně vulgární. Prioritu pro ně mají hry v hospodě a alkoholické nápoje. Zároveň jsou ale věrní, přátelští a družní. Elfové jsou slušní, hrdí, ale také je na nich vidět, jak jsou pokoření lidmi, kteří obecně nelidmi často opovrhují. Podobná ambivalence je cítit celou hrou a je to jeden z nejcharakterističtějších faktorů, které ji odlišují od západní produkce. Samotné NPC postavy ve městech mají svůj život. Ve dne se někde potulují, či jsou u svých obchodů. Jiné spolu klábosí a pomlouvají politické dění či někoho jiného. Sice se po chvílích začínají hlášky opakovat, ale celkový dojem je na dobré úrovni. Skvělé je, že vypadají opravdu živě a ne jen jako nějací panáci, kteří jsou někde nastrčeni.

Jak se to hraje?
Oproti jiným RPG si všimnete, že reakce Geralta nejsou tak bleskové a to, že seká či kouzlí, také trvá nějaký čas. Na rozdíl od průseru typu Dragon Age 2 tak máte opravdu pocit, že sekáte zbraní a ne dvoumetrovým párátkem. Zpočátku možná budete na toto nadávat a hra vám přijde příliš obtížná, ale později budete maximálně spokojeni. Chytrým krokem je i fakt, že nestvůry a další vaši protivníci nelevelují s vámi. To je něco, co bych zakázal v každém RPG (ano, napadá mne Oblivion).

Systém boje v Zaklínač 2 je podobný svému předchůdci či titulům jako je Batman Arkham Asylum, či Assassin's Creed. Oproti prvnímu Zaklínači, ve dvojce chybí systém postojů. Osobně si myslím, že to byl skvělý krok. Boje jsou celkově zajímavé, rychlé, až frenetické a musíte být soustředěni po celou dobu, jinak z vás může být během pár vteřin jemná paštika. Toto platí už u druhé obtížnosti ze čtyř. U těch ostatních se jedná opravdu o survival záležitost. Malá rada - velmi vám pomůže jedno obranné zaklínačské znamení.

Geralt může dosáhnout maximálně 35. úrovně. Za každou novou dostanete jeden talentový bod. Tyto body pak rozdělujete do jednotlivých větví. Ty jsou čtyři. První je obecná a musíte sem investovat alespoň šest talentových bodů. Další tři se zabývají konkrétní specializací a na výběr je patnáct skillů u každé z těchto větví. Je tu boj zblízka, znamení, alchymie.

Skvělé je, že každá větev je různě provázaná. Například u boje zblízka na začátku můžete vybírat z třech typů skillů. Některá jsou více obranná, jiná útočná. Pak se větev opět spojuje a můžete pokračovat dál k jiným skillům. Není problém investovat talentové body do více větví. Berte ale na vědomí, že i konkrétní skilly mají dvě úrovně. Pokud byste chtěli „vymaxovat“ jednu větev (prakticky to ani není možné), na ty ostatní vám body nezbudou. Chce to tedy dobře přemýšlet, co a kam nacpete. I v tomto spočívá kouzlo stylu hraní Zaklínače 2. Nejen pro různá rozhodnutí, ale i pro jiný strom skillů si hru zahrajete několikrát. Navíc je super i fakt, že ostatní větve jsou stejně použitelné. Často se setkáváme v jiných hrách s elementem, kdy nemá smysl vylepšovat jiné dovednosti, protože jsou slabé. V Zaklínači 2 ne. Velmi cítíte rozdíl v druhé úrovní skillu, který často přidává i několikanásobný „boost“ oné dovednosti či prodlouží trvání apod.

Alchymie je tak dobrou volbou a i samotný crafting různých elixírů, olejů na potření zbraní či tvorba bomb je zábava. Ingredience nalézáte po světe nebo si je kupujete od některých obchodníků. Dobře zvládnutý je systém ingrediencí. Po tvorbu elixíru XY není potřeba mít konkrétní byliny A B a C. Stačí mít u sebe ingredience, které obsahují jen stejné látky jako ony zmíněné. Ve hře jich je devět.

Jiné je to i s vylepšováním zaklínačských znamení. Ti nejsou kouzelníci, ale určité kouzla provést umějí. Tato větev je také zajímavou alternativou a potěší hráče, kteří raději kouzlí či preferují útoky na dálku.

Některé dovednosti můžete permanentně vylepšovat i mutageny, které nalézáte na své cestě.

Délka dobrodružství závisí na tom, jak se věnujete postranním úkolům či lelkujete v okolí. Přibližně to je okolo třiceti hodin na normální obtížnost s tím, že neplníte každý úkol. Oproti jedničce je zde dána hráči mnohem větší volnost v pohybu (i díky enginu). U úkolových lokací se ale zabloudění bát nemusíte. Konec je také s půlhodinovým běháním od jednoho NPC k dalšímu.

Nejsem si jist, zda-li by to mělo být bráno jako výtka, ale moc mne nepotěšil konec, který byl poměrně otevřený a je jasné, že se chystá i třetí pokračování. Na druhou stranu, konec zodpoví alespoň nějaké otázky a tak se pocit satisfakce dostaví částečně. Asi není proč hru hanit. Podobný koncept je i u Mass Effect. Možná je jen překvapivé, že se touto cestou vydalo poměrně nové studio.

Juj, ten UI...
Interface craftingu a obecně inventáře je celkem nepříjemný. Začínám mít pocit, že se kvalitní rpg pozná toho, že má špatné UI prvky. I podle rotující minimapy se ve hře orientuje celkem špatně a vše končí tak, že stejně jdete do menu a podíváte se na celkovou mapu (např. i Two Worlds II). Časem si ale zvyknete. Větší neduhů je v podobě PŘÍLIŠ malého fontu. Ať už jsou to titulky, které jsou ještě relativně v pořádku, nebo tutoriálového hlášení, které je tak malé, že se opravdu nedá číst. Lituji majitele, kteří hrají hru na LCD či plasmových televizorech.

Ovládání
Hru jsem hrál s ovladačem pro Xbox 360. Hra jej bez problémů detekovala a nastavila. Hra se dá hrát ale i s klávesnici a myší. Tento způsob hry má výhodu, protože můžete kouzlit libovolné znamení okamžitě a ne skrze quick menu, jako v případě ovladače. To samé platí o zapnutí mapy či inventáře.

Nejkrásnější dobrodružství
Grafickým zpracováním se titul může zařadit mezi nejkrásnější RPG zatím vytvořené. Může za to vlastní nový engine nazvaný RED v kombinaci 3rd party aplikací. Hra nabízí podporu pokročilých metod Ambient Oclussion, která se stará o reálnější vzezření objektů při dopadu světla zastíněním. Klasikou jsou již efekty jako je Bloom nebo Depth of Field. Novinkou je tzv. Übersampling. Scéna je renderována třikrát (pokud si nezměnite configurační soubor) a výsledné obrazy mohou vytvořit lepší výsledek. Problém je, že framerate se vám sníží na třetinu. Výsledek však o tolik rozdílný není a ne vždy se projeví. Pokud nemáte opravdu high-end sestavu, tuto možnost ignorujte. Hra nabízí velké množství dalších efektů, ale rozdíl v grafice a fps není až tak markantní. V případě, že se snažíte hru vyladit, aby se vám dobře hýbala, na jednom známém českém webu je podrobný rozbor Zaklínače 2 a vlivu nastavení na hru.



O fyziku se stará prověřený Havok a moc rád vidím, že po zneškodnění postav se postavy kácí ihned k zemi a neodlétají několik metrů daleko jako papírové krabice (např. Bloodrayne 2). O kvalitní zpracování zeleně se stará SpeedTree. Pokud se ocitnete v lese, nebudete vědět, co obdivovat více. Jestli stromy do kterých se opírá mírně vánek a skrze které prosvítají sluneční paprsky, či vodu u blízkého jezírka. PathEngine se stará o to, aby NPC do sebe hloupě nevráželi nebo se nesnažily procházet zdí atd.

Video animace jsou buď v enginu hry nebo v dvourozměrném, téměř komiksovém zpracování. To platí o flashbacích Geralta, když se rozpomíná. Animace jsou relativně jednoduché, avšak krásné a více než funkční.

Animace postav je na prvotřídní úrovni. Toto opět platí speciálně u ženských modelů. Mám pocit, že mají snad záměrně 2x více polygonů, než mužští protějšci. =) Geralt v boji vypadá také parádně. Napojování úderů působí přirozeně a finální animace při zasazení smrtelných úderů vypadají grandiózně.

Na mé sestavě (C2Q6600@3,0GHZ), 8GB RAM (hra si bere cca. 2,3 GB), HD 4870 512 RAM jede hra standardně okolo 40-50 FPS v rozlišení 1280x1024px. V některých případech více, výjimečně občas o něco méně. Většinou při „do-loadování“ lokace. Hra se sice celkově nahraje ze začátku, ale občas potřebuje něco dohrát. Jako plynulá by se dala považovat hra při alespoň 30 fps. V nastavení byl vypnut zmíněný Übersampling a Motion Blur (nemám onen efekt rád). Antialiasing byl zapnut (4x).

Mouchy
Výtka musí jít k občasným pádům hry. Nejedná se o nic drastického, hra se vám i sama ukládá, ale aplikace by měla být maximálně stabilní. Nepotěší nepodporování formátu 4:3. Větší vadou je nemožnost navrácení do menu, pokud si hru rozehrajete na nejvyšší obtížnost (znemožňuje nahrání hry po vaší smrti) a zahynete, nelze odkliknout hlášky o vašem neslavném konci. Hru tak musíte ukončit "násilím". Na druhou stranu, většina hráčů Zaklínače 2 bude tuto variantu ignorovat vzhledem ke své velmi časově náročnosti a poměrně obtížnější povaze hry.

Záplata na kalhoty
Pokud někdo z vás nemá hru opatchovanou na 1.2, učiňte tak, pokud vás nevyzval auto-updater. Framerate se zvedá až o třicet procent (již od 1.1) a hra je o něco stabilnější. Kromě toho jsou odstraněny některý bugy a je přidán DLC quest s trolly a také lepší animace při boji, nějaké předměty, či tajemný obchodník.

Radost pro ucho
Blahoslavena musí být i audio složka. Nevzpomínám si, že bych si u nějaké hry vychutnával hudbu jako v Zaklínači 2. Styl je většinou středověká hudba připomínající různé keltské melodie. Občas se objeví i říznější kytara, ale to jen velmi zřídka. Skvělé rozhodnutí bylo přidat ke hře i soundtrack na CD, který obsahuje prémiová a sběratelská edice hry. Dokonale jsou zvládnuty hlasy všech postav. Z trpaslíku pomalu při jejich mluvě cítíte chlast, který pili, u elfů cítíte bolest a nenávist, kterou jim způsobovali lidé. U hlavních postav je dokonalost měřítkem standardu a profesionální produkce je opravdu znát. Začátek hry jsem hrál s anglickým dabingem, drtivou většinu hry jsem ale dal přednost polskému namluvení, které mělo pro mne větší kouzlo. Jedná se o polskou hru od polského spisovatele, tak proč to nectít. S českými titulky jsem byl poměrně spokojený. Překlad byl většinou v pořádku. Jindy by však mohl být doslovnější a přesnější.

Závěr
Zaklínač 2 je úžasným titulem. Má několik svých chybiček, ale ty mu rád já a jistě hráči prominou. Svým zpracováním, příběhem, dokonalé audio složce, vyváženými dovednostmi se může Zaklínač 2 zapsat mezi nejlepší RPG poslední dekády. Přestože ze zásady takové hodnocení nedávám, u tohoto titulu rád udělám výjimku. Pokud z nějakého důvodu nemáte rádi slovanské příběhy, zázemí, odečtěte si jeden bod. CD Projekt RED může být velmi hrdý na to, co vytvořil. Už se těšíme na třetí pokračování.