Dark Souls 2 – PC Recenze

Dark Souls 2 – PC Recenze

3.5.2014 A je to tu zase. Připravte se umírat.

Když vás hra chytí a nepustí, může to být problém. Dostanete se tak totiž do jiné dimenze, která evidentně není definována naším časem a místem. A tak u ní trčíte déle, než byste si přáli. Takové je Dark Souls 2.

Poslat na e-mail | Tisknout |  Sekce: Počítač / Recenze

7 0

Darks Souls 2 je velmi dobrým titulem s několika vylepšeními, ale také s několika negativy, díky kterým svého předchůdce nedokáže zastínit. Pořád je to ale nadprůměrný titul.

Klady
  • -zábava
  • -optimalizace
  • -hudba
Zápory
  • -neoriginální bossové
  • -někdy silná prázdnota
  • -horší grafika oproti verzi na E3 2013
Když před dvěma lety vyšla, dle mě i jiných, jedna z nejlepších RPG her všech dob pro osobní počítače, mé hráčské srdce zaplesalo samou radostí. I přesto, že se jednalo o opožděný konzolový port tragické kvality s hrozným ovládáním. Díky šikovnému člověku byl ale vydán mód, jež hru zlepšil o 300 procent a dala se označit za krásnou a dech beroucí. Taková byla nejen vizuálně, ale i díky svému obsahu, celkovému konceptu vzájemné provázanosti, syrovosti, uvěřitelnosti a nadprůměrné obtížnosti. No a jaké je pokračování a zda-li se ponaučilo ze svých chyb, se dozvíme teď.

Vhozeni do Drangleicu
Stejně jako v prvním začínáme hru poměrně pěknou GCI animací, která nás informuje o tom, jak se náš hrdina dostane do herního světa. Spíše než nějakou odpověď, vám intro nachystá hádanky. V DS2 se nepodíváme do Lordranu, ale navštívíme svět Drangleic, který zní podobně vznešeně… Bude nám dána možnost pojmenovat svého hrdinu a zvolit klasicky jeho počáteční povolání, které má největší dopad na počátku hry, s přibývajícími levely již nikoliv. Vše je shodné, jen máme na výběr nové povolání Explorer. „Průzkumník“. Ten neoplývá silnou zbraní, či pancéřovanou zbrojí, ale má k dispozici dýku (velmi slušná malá a rychlá zbraň, pokud je použita správně) a několik léčivých předmětů. Novinkou je mnohem větší počet předmětů, které můžete používat mezi boji, za předpokladu, že jste z nich vyvázli živí. Nízké obtížnosti a HP na maximu se bát nemusíte. Navíc, pokud zemřete, HP se vám mírně sníží, a to až k padesáti procentům původního zdraví.

Hrdina v ponurém světě
Mírně upravené jsou atributy postavy. Nově zde máme Vigor, která se stará pouze o počet HP vašeho hrdiny. Samotná a původní vitalita zvyšuje hmotnost nákladu, který nesete, aniž byste byli zpomaleni. Nová je také adaptibilita. Zvyšuje hbitost, rychlost některých akcí (například napití se oblíbeného nápoje nemrtvých – „estus flask“), podílí se na jedovém zranění a také přidává tzv i-framy, kdy začátek a konec úhybného kotoulu představují bezpečný okamžik, i když váš protivník reálně zasáhne. Jedná se o atribut velmi spekulovaný. Někdo mu dává malou, ba žádnou váhu. Pro jiné představují klíčový atribut pro přežití. Zejména pro charaktery zaměřené na obratnost je to více než dobrá volba. Ostatní atributy zůstaly při starém. Máme zde klasicky sílu pro těžké zbraně například kladiva a velké meče. Obratnost se zaměřuje na ovládání lehkých zbraní vyžadující jemné, ale umné zacházení například dýky, katany, kordy. Řekl bych, že vzrostl repertoár zbraní, kterými můžete porcovat všechny okolo. Nově přibyl i styl boje s dvěma zbraněmi, který bohužel vypadal lépe na papíře než v reálu. Většina animací vypadá poměrně krkolomně, neuvěřitelně a nudně. Výjimkou jsou mé, naštěstí, oblíbené dýky, které jsou hezky svižné a hbité. Dvě katany mi bohužel radost neudělaly. Stejně tak i zbytek. Nejpraktičtější je tak stále mít v jedné ruce odolný štít, nebo držet zbraň oběma rukama pro vyšší bonus k poškození. Asi to byl záměr autorů, ale na rozdíl od DS1, v DS2 není snadné najít silné předměty hned z počátku hry. Respektive není to tak velký počet, jedná se jen o pár konkrétních kousků. Jestli je to klad nebo zápor, ať si každý rozhodne sám.
Kouzelníci sáhnou po velkém množství inteligence (kouzlení čarodějnických kouzel), víry (kouzlení zázraků). Nově jsou zde temné hexy, připomínající dark sorceries z DS1. V tomto případě bude chtít cpát body jak do inteligence, tak víry. Nechybí ani pyromancie pro milovníky ohně. Zde jen opět musíte najít rukavici a to chvíli může trvat. A abyste si kouzla mohli zapamatovat, je tu ještě atribut pro zvýšení počtu zapamatovaných kouzel. Počet se obnovuje odpočinkem u ohniště.



Tak, nyní jste připraveni prozkoumávat svět. První lokace působí jako tutoriál, který vás učí základní pohyby. Narazíte zde však na tři mini-bosse, které není zpočátku opravdu lehké porazit. Pokud se vám to ale podaří, čeká vás menší odměna.

Po průchodu tutoriálovým koutkem na vás čeká, na Dark Souls, velmi nevšední pohled. Vesnice na útesu - Majula. Silně svítí slunce, okolo je krásné moře a vše je téměř až idylické. To do té doby, než promluvíte se Smaragdovou slečnou, která na vás již čekala a v jejímž tónu je slyšet melancholie, smutek, zklamání. Její příběh je zahalen rouškou tajemství, které postupně odkryjete. Postava, jako jediná, má navíc také funkcí vás „levelovat“. Vesnice Majula působí jako jakýsi hub, kterým se můžete vydávat do ostatních lokalit a také jako centrum NPC, které ve své předlouhé pouti potkáte a které se sem přesunou. V Majule jsou na začátku k dispozici ještě další dvě zajímavé NPC. Jedním je mluvící kočka. Že by se jednalo o stejnou postavu jako v Dark Souls I? A také zlomený voják, unavený a sedící u vysokého monolitu, pod kterým vidíte celkový počet smrtí všech hráčů na světě (stovky miliónů). 

Připravte se umírat
Ano, u Dark Souls 2 budete umírat. Hodně moc. Někdo říká, že DS2 je jednodušší hra než DS1 a v lecčem má pravdu, hlavně co se týče bossů, ale k tomu později. Nicméně bych si osobně dovolil spíše nesouhlasit a to z následujících důvodů. DS2 se snaží hru dělat těžkou často velmi uměle. Spíše než chytrou umělou inteligencí a mnohými pohybu u nepřátel, se snaží zvýšit obtížnost pouze jejich nárazovými počty. V DS1 jste se prakticky nesetkali se situací, kdy na vás útočí pět i více nepřátel najednou. Pokud je netaháte za sebou samozřejmě. Zde je to denní chléb. Navíc se změnil „tracking“ protivníků. V DS 1 se po nápřahu trajektorie útoku nezměnila a vy jste mohli uhnout. Zde je toto mnohem těžší, protože úder za vámi jde téměř po celou dobu. Zprvu šlo o velký rozdíl a tomu bylo nutné přizpůsobit i styl boje. Charaktery, které využívali hojně férové výpady do odhalených zad, to nemají vůbec jednoduché. Hitboxy, který mi v DS1 připadaly správné a férové, jsou zde pryč. Z hitboxů mám v DS2 velmi rozporuplný pocit. Někdy v pořádku, jindy totálně zbastlené a špatné. Váš rek je zasažen i když je nepřátelská zbraň na míle (nadsázka) daleko od vašeho těla. Může to být problém reálného „trackingu“ versus viditelné animace. Čert ví. Jedno je jisté. Tohle není příjemné ani v singleplayeru, o to více v multiplayeru. Podobná situace nás čeká i u bossů. Utěšující a zároveň rozčilující je ale jejich design. Těch opravdu zapamatovatelných je opravdu jen pár. I přes to, že jsem hru dohrál už pětkrát, mám v hlavě dobrých pět bossů. V DS1 si člověk pamatuje prakticky všechny, protože každý byl něčím unikátní a problematický. V DS 2 je mnoho bossů humanoidního typu s podobnou vizáží, podobnými útoky. Funguje na ně tedy velmi podobná taktika a číst jejich pohybu nepředstavuje velký problém (pokud nezradí hitbox…). Ani antré bossů nemá takovou úroveň. Necítíte napětí, když se před vámi objevil Smough s Ornsteinem, shnilý Nito, gargoily, nebo třeba i obyčejný Taurus demon. Je to škoda. Jak jsem zmínil. Wow momentů je zde málo. Podobná situace je samozřejmě i s obyčejnými mobkami. Díky obtížností však se soustředíte spíše na to, abyste přežili. Pokud najdete předmět „bonfire accetic“ – ohnišťový asketa, můžete si ohniště posílit a znovu-oživit následujícího bosse a mobky v nové obtížnosti, která se normálně stává standardem poté, kdy si hru rozehrajete po aktuálním dohrání. Tato změna je nevratná, tak pozor no to, abyste si pak nevylámali zuby.

Tak prázdný
Hra samotná je přibližně dvakrát rozsáhlejší než její předchůdce. Opět si myslím, že to bylo, je a bude špatné rozhodnutí. Tím, že je hra větší bohužel působí prázdnějším dojmem a některé lokace působí velmi odfláknutě. Díky koncepci hubu je tatam pocit z krásného provázaného – uvěřitelného světa, jako v DS1. Protože je svět velký, autoři udělali, i vůči hráčům, menší ústupek a je možno se portovat do prozkoumaných lokací se zažehnutým ohništěm (stále funguje jako checkpoint) hned od začátku hry. Protože svět není jeden celek, nalezneme zde pouhých pár zkratek, což je škoda, ale není to evidentně potřeba.



Velikostí světa je dán i další problém. Hardwarová náročnosti a její dopad… Pro PC náročnost nepředstavovala problém. Hra se svižně nově hýbe na 60 snímcích prakticky po celou dobu hraní a ani není potřeba pořádné železo, nicméně PS3 a Xboxu 360 docházel dech. Proto je grafika a fyzika MNOHEM horší, než u předešlého titulu… Co to má prosím být? Prakticky chybějící dynamické nasvětlení? DS1 byla perfektní, temná a tmavá. Vážili jste si každého místa se světlem. Zde se prakticky tmy bát nemusíte, protože ve hře není. Hraní na nízkou světlost není odpověď. Nový nápad s používáním pochodně v jedné ruce, abyste si svítili a viděli na cestu, za cenu absence štítu, je k ničemu. Tohle měl být jeden ze stěžejních prvků pro krásnou a hutnou atmosféru. Videa z hraní na E3 2013 působí jako totální podvrh ve srovnání s tím, jak titul skutečně vypadá. Rozdíl je tak markantní, že bylo jistě mnohým, včetně mne, do breku. Nebál bych se to označit jako klamavou reklamu. Nejedná se o počet polygonů, ale o vše, co dokresluje, zhutňuje atmosféru hry. O tom byl DS1. Temná, temná, hutná, temná, syrová, temná. Ano, opět existují grafické módy, které ze hry udělají 100% lepší podívanou, nicméně nám DS2 přineslo další novinku. Anti-cheat ochranu VAC. Zástupci Steamu (hra nevyužívá již mrtvé GFWL) se k tomu však zatím nijak nevyjádřili. Někdo tvrdí, že využívat módy určené ke grafickému upgradu vám banán nezajistí, jiní říkají opak, protože se pořád něco děje s kódem. V některé „záplatě“ měla být VAC ochrana vypnuta, protože působila problémy v multiplayeru, ale kdo ví, kde je pravda a zda již není opět nahozena.

Čím více, tím lépe
Nedílnou součástí je online režim. Jak kooperativní, kdy si můžete ostudně nechat pomoci s bossem či jeho nohsledy, nebo naopak pomoci nějakému chudákovi, kterému už tečou nervy a sám to prostě nedá. Pokud jste dobráček a raději kazíte hru jiným, zbavit je břímě života můžete opět jako červený, nebo nově i šedý, fantom. Hra nabízí nová bratrství. Některá dávají smysl, jiná jsou buď zbytečná, anebo spíše nepředstavují pro hráče motivující prvek, aby v nich vůbec byl. I tak si ale užijete dosti PVP zábavy (případně té kooperace, no…).

Nově není potřeba být člověkem, abyste někoho mohli napadnout anebo být napadeni. Je to dramatický rozdíl. V některých lokalitách má smysl být jen pokud chcete nějaké to PVP. Hojná humanita v DS2 úplně chybí. Změnit se na člověka můžete použití „lidské panenky“, kterých je poskrovnu. Nebo stačí někomu pomoci.
Po technické stránce jsem hře již pochválil dobrou optimalizaci, byť za cenu markantního snížení kvality stínů a osvětlení. Propady ve snímkování jsem snad nezaznamenal. Mrzelo mne nepoužívání fyziky a absence veselých ragdoll efektů. Škoda. Dovolím si tvrdit, že hru v pohodě rozběháte i na šest, sedm let starém herním stroji, který je dnes už považován za vysloužilce hodícího se jen na kancelářskou práci.

Hudba je naopak jeden z aspektů, který si udržuje vysoký standard a patří k tomu nejlepšímu, co lze v herním průmyslu spatřit. To samé se týká i dabingu, který je perfektní a dobře podtrhuje část tísnivé atmosféry hry. (Je to taková ironie. Hra byť je světlejší, ukrývá obyvatele mnohem smutnější, melancholičtější. DS1 byla opakem. Temná a syrová s postavami někdy až veselými a energickými. Řinčení zbroje, zbraní a křepčení různých monster jsou v pořádku a neruší.) Pro optimální ovládání doporučuji použít opět nějaký slušný gamepad. Titul je hratelný i na klávesnici s myší, kamarádovi to nedělá žádný problém. On je ale asi jednou z výjimek, které to nevadí a gamepad nepotřebuje.

Nevzdávat se
DS2 jsem v tomto článku hodně hanil, a pevně věřím, že je i proč. Důvodem je také neustálé srovnávání s předchůdcem, který pro mne, a mnoho dalších hráčů, představoval prakticky dokonalý titul po všech stránkách. Jak formou, tak obsahem. DS2 je však stále velmi nadprůměrnou hrou, která si zaslouží pozornost každého fandy RPG nebo výzev. Mých prozatímních 300 hodin o kvalitách a trvanlivosti tohoto titulu snad také něco vypoví.

Pavel Kovalančík

Související články

Články tohoto autora

Diskuse



Titulek   Jméno Datum
   
Přidat stránku jako domovskouPřidat do oblíbených
Reklama
| optimalizace PageRank.cz | Recenze-her.cz - češtiny, návody, videa | Czin.eu